Malý velký poklad - kdekoliv- dvojice, jeden z hráčů drží v dlani bonbón (zabalený) a dlaň pevně sevře. Druhý hráč má 1 minutu na to, aby "dobyl poklad". Pokud se mu to povede, sní ho, ne-li, pochutná si obránce.
Přesedačka - v klubovně - hráči sedí v kruhu na židlích, je-li málo hráčů, můžeme přidat i 2-3 prázdné židle. Každý hráč má přidělené jedno číslo z hrací kostky. Vedoucí hází kostkou a nahlas hlásí, co padlo. Hráč s tím číslem se zvedne a sedne si o jedno místo vlevo. Když na té židli, kam si má sednout, někdo sedí, musí si sednout na něj, a ten se nesmí posunout, dokud nebude zase volný (i kdyby padlo jeho číslo). Vedoucí hází svižně dál. Vítězí ten, kdo jako první projde celým kruhem zpět na své místo.
Živé pexeso - kdekoliv, nejméně 12 hráčů - vyberou se 2 hráči a jdou za dveře. Ostatní jsou jako kartičky pexesa a vytvoří dvojice. Každá dvojice si vymyslí krátký signál (např. dřep, úryvek písně, tlesk, zvuk zvířete, taneční gesto apod.).Oba úplně stejný signál! Potom se zamíchají a stoupnou si do řad a sloupců, jak bývají rozložené kartičky pexesa. Přijdou hráči pexesa a postupně "otáčejí" jednotlivé "kartičky", které musí předvést svůj signál. Pokud najde hráč stejnou dvojici, zůstanou u něj. Vyhrává hráč s více "kartičkami".
Zombie - v klubovně - vybere se zombie a určí se, kde má pelech (u nás za otevřenými dveřmi z klubovny). Zombie je v pelechu a má zavázané oči. Po klubovně se rozmístí (schovají) hráči a pak se s průpovídkou "Jedna-dvě, zombie jde, zombie si jde pro tebe" vypustí hráč zombík. Chodí poslepu klubovnou a snaží se pochytat hráče. Ti se mohou i pohybovat. Když se zombie někoho dotkne, jde chycený do "pelechu" a tam čeká, až ho někdo vysvobodí. Pokud ho za ruku někdo vytáhne z pelechu ven, je opět ve hře, ale musí už chodit na všech 4 končetinách (na kolenou). Pokud je znovu chycen, a znovu osvobozen, leze dál ve hře po břiše. Pokud i pak je chycen, už zůstává v pelechu a je "mrtvý". Hrajeme do omrzení, někdy vystřídáme zombie dřív, než všechny vychytá.
Střílečka na písmena - v klubovně - na stůl rozložíme velký papít (A1) a na něm ve čtvercové síti máme napsaná písmena abecedy, včetně písmen s háčky. Nejběžnější písmena jsou tam i vícekrát. Z určité vzdálenosti házejí dvě družiny postupně po 5-10 zápalkách (tak, aby v každé družině měli nejméně 30 hodů). Jaké písmenko hráč trefí, takové si jeho družina zapíše na papír. Pak hází hráč z druhé družiny, ale když trefí stejné písmenko (leží v něm sirka), už se jim nepočítá, hází další hráč. Když házeli všichni, jde každá družina do jiné místnosti (nebo do svého kouta) a po startovním signále mají 10 - 30 minut (podle zralosti dětí) na tom, aby z těch písmen, kterénastříleli, vytvořili co nejvíce slov. Pokud ale nastříleli jen jedno "A", nemohou vymyslet žádné slovo, kde by byla dvě "A". Mohou psát jakékoliv slovní druhy, nedovolujeme ale cizí slova a zkratky. Po ukončení hry společně hodnotíme, která družina vymyslela více slov (kontrolujeme správnost). Hrajeme o balíček bombónů.
Džungle - u stolu - na desku stolu nakreslíme tužkou kruh o průměru asi 20-30 cm. -Jde pak dobře umýt i ze svátečního stolu:-) V kruhu je džungle. Každý hráč si vybere jedno zvíře a to mu napíšeme tiskacími písmeny na hřbet ruky. Každý dá svou označenou ruku do džungle tak, aby byla po zápěstí uvnitř, dlaň na desce stolu. Vedoucí hry říká: "Noc se blíží, džunglí se plíží..." a jmenuje nějaké zvíře, které ho napadne. Pokud to zvíře má někdo napsané na své ruce (každé zvíře má jen jeden hráč), tak chytá plácáním ostatní zvířata dřív, než "utečou" z kruhu posunutím ruky. Pokud to zvíře nikdo na ruce nemá, nesmí utéct z kruhu! Za každou chybu píšeme na hřbet ruky tomu, kdo to popletl, jednu svislou čáru. Na konci hry spočítáme, kdo jich má nejmíň, ten je vítěz. (Hru vedoucí zpestřuje tím, že kromě zvířat říká také např., "noc se blíží, džunglí se blíží... paní učitelka!" apod.) U téhle hry je vždycky veselo.
Kolik "K"? - v klubovně- papíry a tužky, hraje každý sám za sebe. Vedoucí hry určí písmeno, např. "K". A hráči píší co nejvíc předmětů, které vidí kolem sebe v klubovně a začínají na to písmenko. Musí ta věc být v klubovně a navíc jen podstatné jméno.Po určité době konec, všichni položí tužky a říkají se ta slova. Kdo má slovo na svém papíře, škrtne si ho. Postupně je jasný vítěz, kdo má nejvíce správných slov. Má bod a můžeme hrát další kolo a dát jiné písmenko.
Čokoládovaná - v klubovně - všichni sedí kolem stolu, v čele stolu je nachystaný talíř, příbor, na talíři tabulka čokolády, u talíře čepice, rukavice, šála. Obíhá kostka a každý rychle jednou hodí kostkou. Když padne šestka, hráč zařve "MÁM!" a běží k talíři, KOSTKA ALE POSTUPUJE K DALŠÍMU HRÁČI! Hráč, co měl šestku, si rychle oblékne čepici, rukavice a šálu, popadne příbor a snaží se ukrojit si z čokolády kousek, strčit ho do pusy a jíst. Ale mezitím padne někomu jinému šestka, ten zařve "MÁM!" a běží k tomu, kdo jí. Ten musí okamžitě po výkřiku nového hráče položit příbor, sundat čepici, rukavice a vrátit se na své místo, to vše co nejrychleji. Hrajeme, dokud se čokoláda nesní celá do posledního drobku. Šíleně se u toho nasmějeme.
Kyselé úsměvy - v klubovně i venku - hráči stojí v kruhu. Jeden uprostřed, zavře pevně oči. Vedoucí hry dá někomu z talířku nakrájený kousek citrónu. Jakmile ho má některý hráč v puse, začne kousat, ale žvýká a nesmí citrón spolknout!!! Vedoucí řekne, ať hráč v kruhu otevře oči. Ten si začne prohlížet hráče v kruhu, kteří VŠICHNI přežvykují a dělají, že koušou citrón. Hráč v kruhu hádá, kdo má opravdu citrón v puse. Pak jde do kruhu hádat ten, kdo musel kousat citrón.
Knoflíky - na desce stolu - my ale hrajeme se zápalkama. Na desku stolu (nebo velký papír) namalujeme šest koleček průměru 5 cm, daleko od sebe a očíslujeme 1-6. Každý hráč dostane 10 sirek (nebo knoflíků). Každý postupně hází kostkou a dá sirku do kolečka s číslem, které hodil. Ale pokud v kolečku už sirka je, musí si ji vzít ke svým a nedává tam nic. Jen když hodí 6, může dát do kolečka se 6, i když už tam je obsazeno. Vyhrává ten, kdo první umístil všechny své sirky.
Uzel - v klubovně - sedíme na židlích do kruhu, jeden hráč stojí uprostřed a má v ruce šátek, na kterém je uvázaný uzel. Někdo začne hru tím, že řekne jméno některého ze sedících hráčů. Hráč s "uzlem" se k němu vrhne a snaží se ho uzlem dotknout dřív, než ten hráč řekne jméno někoho jiného z hráčů na židlích. Pokud řekl jméno jiného hráče, hráč s "uzlem" spěchá k tomu jmenovanému a zase se snaží ho dotknout. (Bouchnout přes kolena.) Pokud ale hráč na židli neřekne rychle jméno někoho dalšího v kruhu a dostane uzlem, jde do kruhu. Vezme si od středového hráče šátek, ale pozor! Než si ten hráč, co byl v kruhu, sedne na uvolněnou židli, musí rychle říct další jméno. Pokud si sedne a jméno neřekl, může ho nově zvolený hráč s uzlem trefit uzlem a půjde do kruhu zas! Pokud při hře hráč na židli řekne jméno dalšího hráče včas a přece již se ho "uzel" dotknul (tedy neprávem), může žádat tzv. "odplatu", kdy si on vezme ten "uzel" a může 3x plácnout na pozadí toho hráče, který ho zasáhl.
Čapí hnízdo - v klubovně - na stůl dáme lahev s úzkým hrdlem (od vína, PET láhev, my máme rádi prázdnou tubu od šumivého celaskonu, na tu dosáhnou i malé děti). Každý dostane do ruky 10 zápalek. Seřadíme se od nejmladšího k nejstaršímu a nejmladší začne - položí jednu zápalku na hrdlo lahve tak, aby nespadla dovnitř a ležela přes hrdlo. Pokračuje druhý, zase se snaží, aby zápalka nespadla. Nikdo se nesmí dotýkat stolu, na kterém "hnízdo" stavíme, aby otřesy nezpůsobily pád hnízda. Po chvíli začne hromádka vypadat jako skutečné čapí hnízdo a je stále obtížnější na něj pokládat další zápalky. Pokud někomu při dávání zápalky na hnízdo nějaké zápalky spadnou, musí si vzít všechny, které při jeho tahu spadly. Pokračujeme dál, vždy po jednom kole (od nejmladšího po nejstaršího), až se někdo zbaví všech svých zápalek. Vítěze určujeme až po dojetí kola, stává se tedy, že máme najednou třeba 2-4 vítěze, pak hrajeme o druhé a třetí místo... Odměnou jsou bombónky, první má tři, druhý dva, třetí jeden...
Cinkačka - v klubovně - rozdělíme se na dvě družiny, sedící proti sobě u jednoho stolu. Každá družina má svoji pětikorunu. Začne první družina, všichni její hráči dají ruce pod stůl a tam si podávají pětikorunu tak, že stále všichni pohybují rukama, aby nebylo k poznání, kde mince je. Druhá družina pozoruje, pak předem určený hráč z druhé družiny vykřikne: "STOP!" V tu chvíli se ruce první družiny pod stolem zastaví a už se nesmí mince podávat, hráči sevřou ruce v pěst s mincí i bez ní. Ten určený hráč z druhé družiny pokračuje: "RUCE NAHORU!" a hráči první družiny dají ruce nad stůl tak, že se lokty dotýkají stolu a ruce sevřené v pěst, pěsti musí být otočeny prsty k druhé družině. Když si všichni ty ruce takto srovnají, hráč druhé družiny zavolá: "RUCE NA STŮL!" a v tu chvílu se první družina snaží najednou a s pořádným bouchnutím plácnout dlaněmi o stůl, dlaně zůstanou přitisknuté na desce stolu a pod některou z nich je mince. Druhá družina samozřejmě pořádně poslouchala, kde se mohlo ozvat cinknutí, které by jim napovědělo, kde je mince. Domluví se a mají 3 pokusy určit, pod kterou rukou mince je. Musí vždy ukázat konkrétní jednu ruku - např."Pavel, levá ruka". Pokud těmi 3 pokusy minci našli, mají bod a role se vymění, minci si podává teď druhá družina... Můžeme se předem domluvit, že hrajeme do zisku 10 bodů.
Veverka - v klubovně, ale dá se hrát asi kdekoliv... - ukážeme dětem předmět, který je pro ten den určen za veverku (u nás to je někdy dřevěný 8cm dlouhý červ, nebo gumový pískací pejsek asi 10 cm velký, plyšáček, se staršími dětmi třeba krabička zápalek nebo přívěsek na klíče). Všichni jdou za dveře a vedoucí začíná - položí "veverku" někde v klubovně tak, aby byl kousek vidět. (nemusí být vidět celá) On už pak na ni nekouká. Otevře dveře, dovnitř se vřítí děti a snaží se OČIMA najít "veverku". (Ničím nehýbeme, neposunujeme bundy ani nic podobného.) Pokud "veverku" někdo uvidí, sedne si na zem na místě, odkud ji vidí. Když je mokro, stačí si dřepnout, ale vždy na tom místě, odkud ji vidí! Ostatní se snaží také ji vidět a každý, kdo ji vidí, sedne si tam, odkud ji vidí. Když všichni sedí, vyzveme toho, kdo ji viděl první, aby ji podal. On pak schovává, ostatní jdou za dveře. Upozorňuji, že u této hry zvláště malé děti rády podváděly, museli jsme jim ze začátku koukat na oči, kam koukají, jestli opravdu se dívají tím směrem, kde je veverka a aby ji opravdu viděly. Je dobré, když vedoucí vždy zůstane v klubovně, když hráč veverku schovává, aby sám vždy vědl, kde veverka je a mohl kontrolovat poctivost.
Až budu mít čas, dopíšu další hry.